Tour de Europe - část první

2. srpna 2014 v 20:20 | Iviis |  Tour de Europe


Chachachá, konečně jsem vyzrárala nad blogem a podařilo se mi ho donutit vzít si můj obrázek. Dělala jsem ho sama, taky podle toho vypadá. (Hm, já a moje grafické schopnosti, co si budeme povídat.)
Tak jo, oči připravit, jdeme na to.



Hm. Co si budeme nalhávat, začátek nebyl nic moc.
Druhého jsme měli ředitelské volno. Ještě že tak, měla jsem dost času na balení, poslouchání hádky našich, jestli má cenu jezdit na šifrovačku na pár hodin, a postupné loučení s kamarády. Vážně jsem se divila, že se mi podařilo nacpat všechny věci do kufru, batohu a jedné igelitky.

Nejlepší bylo balení při hovorech na Skypu.
"Opalovací krém? Na ten kašlu."
"Ne, co blbneš?! Je to sever, ten právě potřebuješ! Ostřejší sluníčko a bla, bla, bla, bla, bla..."
Tak jsem si ho s sebou vzala.
Milé Princátko, za celý měsíc jsem ho nepoužila. ;)

Nastal sobotní večer a já se pomalu loučila s civilizací. Myslela jsem si, že budu bez připojení, komunikovat budu moct jen s rodiči pomocí esemesek a pomalu ale jistě budu chytat ponorkovou nemoc z přítomnosti jen pár Čechů. Své angličtině jsem vážně nevěřila a z poslední návštěvy jsem věděla, že německy se nedomluvím. Ouha...

Nicméně jsem ráno vstala, a až po pohledu na mobil si uvědomila, že vlastně jedu už dneska. Dopoledne jsem nějak překlepala, rychle jsem se naučila s kamerou (o roli kameramana jsem vážně nestála, ale co už) a po brzkém obědě naložila věci do auta a vyrazila. Cestou jsem musela čelit běžným otázkám typu "Máš i tohle", na které jsem odpovídala kladně, i když jsem si nebyla vůbec jistá. Ale kdo z nás tohle nedělá?

Finální přípravy k odjezdu proběhly strašně rychle. Nástroje se nacpaly do autobusu, jídlo se dalo na starost paní ředitelce a každý jí se smíchem vyhrožoval, že to chce aspoň ochutnat, tatínkové stáli frontu, aby mohli uložit kufr své dcerušky, a prali se o fix, kterým se podepisovaly basy s vodou. Stejně to pak nikdo z nás nevypil...

Jen stála venku a točila všechen ten shon. Nakonec se jim podařilo dokopat mě dovnitř, kde vypukla válka. Nikdo nesouhlasil s připraveným zasedacím pořádkem (dělali jsme ho sami, ale who cares, že) a chtěl sedět někde jinde s někým jiným.
Do autobusu doslova přiletěla jedna z nejlepších učitelek které znám, pár rozkazy zpacifikovala dorobotinu a nás posadila úplně dozadu, abychom na ně s Nicole (mojí spolusedící) dávaly pozor.
Děkujeme, paní učitelko, díky vám jsme se, vzhledem k tomu, že "na pětce" nikdo neseděl, aspoň trochu vyspaly.


A minuty běžely, nikdo si ani nevšiml jak. A najednou to byla půlhodina a byl čas odjezdu. Autobus nastartoval, v prccích hrklo a já jen mávala a vysílala prosby ke všem severským bohům.

Snad nás přijmeš vlídně, Švédsko.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baj. Baj. | Web | 3. srpna 2014 v 15:57 | Reagovat

ŠVÉDSKO?! Oh Jesus Kane, závisť jak prase! *-* Už sa teším na tvoje dojmy! Som veľmi zvedavá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama