Zabte mě, okay?

12. listopadu 2014 v 10:33 | Iviis
Well, domluveno. Zájemci nechť se hlásí doma, ve škole, kdekoliv, je mi to fuk.


V první řadě se chci omluvit za pauzu (opět). BUDE to lepší, teď to můžu slíbit. Času přibude.

V druhé řadě se chci omluvit, už nedám dokupy, co se kdy v květnu dělo, takže s TDE skončím. Kdyby náhodou měl někdo zájem, nemám problém si o mých cestách po Evropě jen tak popovídat, ale bez datumů, prosím.

Ve třetí řade nám nějak upadl blog "33", takž asi začnu přidávat tvorbu sem. Pokud něco napíšu, haha.

Teď něco málo ke mně.
Jak možná (velice možná) víte, devátým rokem dělám mažoretky a třetím cheerleadingu.
Všechno má svůj konec.
Už jsem to obrečela asi třikrát, konec to ještě určitě není, ještě jsem se nebyla rozloučit s týmem, ještě to ani nevědí.
V sobotu jsem byla na tréninku ve specializované gymnastické tělocvičně. Jsem šikulka, dělala jsem kotoul, nesklonila hlavu, skočila jsem přímo na ni. Nevadí. Odpoledne mě začala pobolívat záda, neřešila jsem to, bolest ke sportu prostě patří. Ráno jsem se nemohla hnout. Ne jako normálně kvůli zatuhnutým svalům, ale zádá v háji.
Pondělní dopoledne jsem překlepala ve škole, ještě jsme si z toho se spolužáky dělali srandu, odpoledne mě rodiče odvezli k rodinnému doktorovi. Vyšetřil mě, napsal mi prášky na uvolnění a prohlásil, že se na mě bojí sáhnout, dokud neví, jak to doopravdy vypadá. Původní plán byl, že v úterý půjdu na rentgen, počkám si na zprávu a druhý den (to jest jakoby dnes) pojedu zase k doktorovi. Haha, ty bych nebyla já, aby šlo všechno tak, jak si to nalinkuju.
Doktor chodí popisovat snímky dvakrát do týdne, takže bychom museli čekat do čtvrtka. Můj doktor prohlásil, ž nepřipadá v úvahu, že máme vzít snímky a přijet. Všechna čest paní laborantce, byla úchvatná.
Po prohlídce snímků nám byla doporučena návštvěva neurologa. Ten mě prohlédl, diagnóza jasná, akutní blokáda krční a hrudní páteře a mekkých tkání okolo. Opíchal mi nejhorší místa, napsal gel (jen tak mezi námi, strašně smrdí) a rehabilitace. Kontrola podle potřeby. Ale ano, je to Iviis, je tu háček.
Je to poprvé, co někdo zkoumal, jak je na tom moje páteř. Mám pootáčené obratle, ještě k tomu nejsou ideálně rovně pod sebou. Je zázrak, že moje tělo vydrželo tři tréninky týdně tak dlouho a skončilo to "jen" akutní blokádou. Mám zákazáno všechno, kde se padá (nebo je zvýšené riziko pádu), ohýbá se páteř jinak, než je anatomicky dáno, a všechny silové sporty. Do pátku musím jen ležet nebo stát, maximálně chvilkami sedět, abych zjistila, jak to páteř zvládá. Měsíc nepřichází v úvahu ani tělocvik, potom dostanu omezení. Na lyžák nesmím, mohla bych spadnout. Už vždycky musím držet páteř v teple a suchu, nesmím zmoknout. Sranda, ne? (Jo, velká, miluju déšť.)
Mám pocit, že... Co já to mám vlastně za pocity? Ano, budu mít víc času a nebudu se muset bát, jak to budu s brigádou všechno stíhat. Třeba se konečně naučím hrát na foukací harmoniku. Nebo se zlepším v kytaře. Nebo se naučím švédsky. Ale týmem jsem žila dost dlouho na to, abych mohla jen tak odejít. Kdo jste někdy takhle končil, určitě to znáte. Opustit druhou rodinu není snadné
Doufám, že to děvčata vezmou líp než já.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yima Yima | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 15:44 | Reagovat

Oh, Ivuško, to je mi moooc líto. :( Ale zase bude fajn. :)

2 Iviis Iviis | 14. listopadu 2014 v 13:39 | Reagovat

Uvidíme, Yimie. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama