Zestárla jsem

4. srpna 2015 v 22:14 | Iviis |  Iviis přemýšlí
Dneska jen krátký příspěvek. Doufám.


Sedím a čtu povídky, které jsem četla před rokem. Rok. 12 měsíců. 365 dní. A přesto se to v mých očích zdá jako věčnost.

Nebudu nikomu nic nalhávat, posledních pár měsíců se na mě podepsalo. Ale nenapadlo by mě, že až takhle.

Poprvé jsem si to uvědomila až po hovoru se strýčkem. Vlastně jsem se ani moc nezměnila. Mám trošku kratší vlasy a jedno z mých očí je možná zase malinko modřejší. Ale pořád tu je ten vnitřní pocit.

Možná to není tím, že mám za sebou dalších 52 týdnů. Co je to v životě člověka. Možná to není tím, v kolika nových věcech se vyznám. Znalostí není nikdy dost. Možná to není tím, že beru změny hůř než dřív. Takových případů je nespočet. Možná to ani není všemi těmi ztrátami, kterými jsem si prošla. Ztrácí každý.

Možná je to tím, že hledám. Tím neukončeným hledáním sebe sama. Ano, tím si prochází v pubertě každý. Ale asi ne každý se hledá od základů. Co má vlastně rád, kam chce směřovat a jak, co dělat v té kupě volna, co najednou má, když ztratil. A ztratil.

Možná to zase přejde. Nejspíš je to jen pocit, který nikdo nevidí. Možná si ho někdo všiml, ale jen mlčky přihlíží. Možná, ale stále tu je. Jako kostlivec ve skříni, který na mě padá při každém otevření. A ťuká na dveře, aby další otevření přiblížil. Honí se mi hlavou a nechce pryč. I když ví, že by tu v šestnácti neměl být. Ale je.

Zestárla jsem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BaBiBa BaBiBa | 5. srpna 2015 v 20:38 | Reagovat

Tvůj článek byl kratší, než jsem čekala. O to však výřečnější.
Nebudu Ti tu vykládat, že je to pubertou, protože člověk často hledá i v pozdějším věku. A pravdou je, že tomu nikdy nepřidá, když je donucen životem prožít mnoho útrap.
Každopádně se nebojím,že bys tomu nepřišla na kloub. V Tvém věku, jsem měla taky hlavu plnou otázek, ale nakonec pominuly. V prvé řadě jsem musela sama sobě přiznat, že se nemám ráda a naučit se tomu. Dodnes děkuji jedné písničce, že mi pomohla. A další věcí bylo přestat se bát života a dělat, po čem v danou chvíli toužím.

Držím ti pěsti. Vypraš kostlivci žebra a, když budeš potřebovat, určitě mezi blízkými najdeš někoho,komu se vypovídat. <3 :-* ;-)

2 Narci Narci | 27. října 2015 v 21:39 | Reagovat

<3

Miluju tě, ale ty víš, že jo?

V.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama