Rozum a cit: A předtím

9. července 2016 v 17:54 | Iviis |  Rozum a cit
Co dodat.


Říkala, že můžeme napsat...


O čem jí chceš psát, proboha? Jen nám dobře. Výjimečně nás nic nebolí, nic špatného se neděje. Zítra odtud na pár dní zmizíme a až se vrátíme, užijem si to. Nezatěžuj ji tím, je to blbost.

No právě, odjíždíme. Víš, jak nám to tam posledně ublížilo.


Neměli jsme ožrat tělesnou schránku.

A předtím taky.

Měli jsme jít spát, nechytlo by tě to.

A předtím...

Na to už argument nemám.

Neměli bychom tam jezdit, nevím, co se tam děje, ale víš, jak to dopadá.

Ale slíbili jsme to. I ten další turnus. Ted už to nemůžem zrušit, prostě... musíme udržet tebe při smyslech a tělesnou schránku při životě.

I za cenu záchvatů pláče, třasu, zimomřivosti a stihomamu?

I tak. Musíme přežít, pak nám bude dobře.

Někdy si říkám, jestli nám něco není.

Je nám něco, to přece víme.

Ale ne takhle, prostě... Neměli bychom si takhle povídat. Tyhle rozhovory jsou celé špatně. Tělesná schránka by měla mít jenom jedno vědomí, neměli bychom se tu hádat, pomáhat si, neměli bychom být. Nebo alespoň jeden z nás.

Kdybys nebyl ty, nebyla bych ani já. Patříme k sobě.

Pak nemá být ani jeden z nás. Ani já, ani ty, ani schránka.

Říkala, že můžeme napsat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama